Dnes 18.1.2012

Jsem se rozhodl protestovat proti návrhu SOPA&PIPA

Internetové pirátství a něco...

Přidejte se na sopastrike.com nebo udělejte opak

Je to na vás

Tdu2

Test Drive Unlimited 2 přinese luxusní závodění na Ibize

Recenze

Dva tisíce silničních kilometrů, na nichž se prohánějí stovky hráčů v některém ze 150 bouráků. Tohle může být největší závodní hra všech dob!

 

Slunce svítí na rozpálenou pobřežní silnici. Exotické palmy se lehce naklánějí pod poryvy příjemného větříku. Šumění mořských vln plážovou idylu dokonává. A teď si představte, že se nepovalujete u moře. Sedíte za volantem některého z těch neskutečně silných a ještě neuvěřitelněji drahých aut, jako Lamborghini, Aston Martin, Mustang nebo Ferrari. Vítejte ve světě Test Drive Unlimited 2.

První díl byl velký, druhý bude ještě větší. Dvakrát větší, abychom byli konkrétní. Dějištěm hry se nově stal ostrov Ibiza, který je znám hlavně pro své divoké večírky a krásné pláže. Podle autorů se hodí také k parádním závodním zážitkům.

Tuto poctu si Ibiza zasloužila především pro svou rozmanitost. "Na havajském ostrově Oahu, kde se odehrával první díl, jste v principu narazili jen na města a tropické lokace. Na Ibize je toho k objevování mnohem více."

Abyste rozuměli: hráč je v Test Drive Unlimited 2 jakýmsi závodním dobrodruhem, který se na ostrově pohybuje zcela svobodně a účastní se těch závodů, které uzná za vhodné. Mohou to být závody oficiálně vypsané, nebo spontánně střižené mezi vámi a autem, které potkáte na svých toulkách krajinou.

A ta je skutečně variabilní. Projedete se členitými, středomořskými městečky, zdoláte vysoké hory a pořádně to rozpálíte na silnicích protínajících vyprahlé pláně, kde široko daleko nic není. Jen moře a písek. Vy a soupeři.

 

Dohromady na vás čeká celkem 900 silničních kilometrů. Díky dynamickému střídání dne a noci si užijete jízdy za zářivého světla, kdy si před monitorem budete chtít nasadit sluneční brýle i za měsíčního svitu, který ve vás vyvolá romantické pocity. Test Drive Unlimited 2 zkrátka není jen o anonymním závodění. Autoři se snaží zprostředkovat atmosféru samotářského šoféra, který si na Ibize žije svůj sen. A krom toho vyhrává závody.

Po určitém čase na Ibize se vám zpřístupní letiště. Co tam, ptáte se? Teď přijde velké překvapení: můžete si tu koupit lístek na Havaj! Je to tak, tvůrci do hry zakomponovali kompletní ostrov Oahu z prvního dílu, který navíc lehce přepracovali. Když se vám omrzí Ibiza, můžete se prostě přemístit. Skvělý nápad!

Jasnými hvězdami hry jsou všechna ta auta, nebo spíše bouráky, které Test Drive Unlimited 2 nabízí k projížďce. Ani na začátku, kdy ještě nemáte moc prostředků, si nemusíte sedat do nějakých masových značek. K dispozici jsou opravdová fára proslulých výrobců. Až si trochu vyděláte, otevře se vám přístup k těm největším exotům, jako například Gumpert Apollo Sport nebo Pagani Zonda Cinque. Zasvěcení vědí, co je to za klenoty.

K výše nastíněnému prožitku zlatomládežnického života na Ibize patří nakupování vil a jachet všude po ostrově. V přidružených garážích můžete parkovat své vozy a při návštěvách je střídat. Své příbytky si navíc můžete zařizovat, například luxusním nábytkem, akvárii, obrazy, klenoty apod.

Na řidiče čeká jedna příjemná novinka. Vedle silničních bouráků si můžete zakoupit i stroj do terénu, nebo spíše luxusní SUV. S ním nemusíte jezdit jen po asfaltkách. Lze ho protáhnout i mimo ně, po nějaké horské a patřičně blátivé cestě.

Pěkné jsou efekty zašpinění vozu, které se projeví právě v terénu. A když se dynamický systém počasí rozhodne pro déšť, budete svědky omytí nečistot i bez návštěvy myčky.

Největší předností hry ale je její multiplayerová část. Už první díl byl popisován jako první ryzí závodní online počin a Test Drive Unlimited 2 jde touto cestou dál. Po ostrově můžete jezdit i sami a účastnit se předdefinovaných závodů. Ale jakmile se zalogujete, uvidíte na mapě i ostatní šoféry, kteří si na Ibize užívají života podobně jako vy.

Ty můžete libovolně vyzývat k závodům, dávat si s nimi sraz na určitých místech a vyrážet na společné projížďky. Nebo je třeba zvát do svých virtuálních domů a jachet na pokec. Důležitou roli sehrává faktor "chlubení se". Čím jste ve hře déle a čím lépe jezdíte, tím více peněz budete mít.

Ty pochopitelně utratíte za luxusní věci, ať už to jsou ta nejlepší auta nebo plážové vily. Před ostatními se jimi budete moct chlubit. Nebo naopak obdivovat a závidět jiným, kteří jsou na tom ještě lépe. Tohle by vás mělo motivovat k větším výdělkům, kterých dosáhnete pochopitelně dobrými výsledky v závodech.

Tím komunitní aspekt hry teprve začíná. Jeho rozvinutí spočívá v zakládání vlastních závodních klubů, které mezi sebou mohou vzájemně soupeřit, ať už o výsledky na silnicích nebo společenského statusu. Cílem vývojářů je, aby hráči trávili raději čas ve hře než na Facebooku, i když zrovna nebudou závodit.

Pro hráče prvního dílu je jistě dobrou zprávou, že se tvůrci rozhodli od základů překopat fyzikální model aut. Ten v jedničce nepatřil k silným stránkám jinak kvalitního celku. Vozy byly pocitově příliš lehké, což se nyní změní a skutečně tak pocítíte hmotnost toho, co máte pod zadkem. Auta se budou také výrazně lišit podle náhonů. Na první rozjezd poznáte, jestli řídíte čtyřkolku nebo zadokolku.

Každému, kdo to se závodními hrami myslí vážně, se musí na Test Drive Unlimited 2 přímo sbíhat sliny. Tahle hra působí prostě velkolepě. A pokud se virtuální Ibizu podaří zaplnit závodníky, čekají na nás krásné zážitky.

Dance Central (Kinect)

S děravou výmluvou, že by to kolidovalo s mým zaběhnutým tréninkovým programem, jsem se na střední vyhnul tanečním. Teď to draze kompenzuji se sestřičkou, která mile prohlásila, že jestli ji na maturitním plese nevyzvu k tanci, tak mě tam ani nepozve. Jinými slovy: k vykrucování v rytmu hudby jsem nikdy moc nepřičichl, třebaže oku mému lahodí velice a tradičně těm šikovnějším na parketě závidím. A možná právě proto si mě taneční záležitost Dance Central od Harmonixu tak získala.

Dance Central je taneční simulátor pro Xbox 360, který stojí na schopnostech pohybového ovladače Kinect (bez něj se nedá hrát!), a rázem se tudíž jedná o nejautentičtější taneční titul současnosti. Nepotřebujete žádné kusy plastů do rukou ani žádné podložky pod kopýtka, přičemž snímač registruje (a vyžaduje) pohyby celého vašeho těla, od hlavy až k patě. A třebaže waltz, quickstep ani tango si pochopitelně nezatancujete, najdete zde, jeden by řekl, dokonce praktičtější kousky. Trsání v klubech je přeci jen pro většinu lidí častější a přístupnější než vznešené plesání.

V rytmu 21. století

Dance Central se zaměřuje převážně na moderní taneční hudbu a velmi slušnému playlistu, čítajícímu přes 30 songů, vévodí takové vypalovačky posledních let jako Poker Face či Just Dance od Lady Gaga, I Know You Want Me od Pitbulla anebo Crank That od Soulja Boye.

Najdete zde ale i hrstku starších (možná nadhodíte „kultivovanějších“) písniček, jako např. Jungle Boogie od Kool and the Gang. Hudba v Dance Central tedy nehýří variabilitou, ale publikum, které ještě stále obráží kluby, playlist určitě uspokojí. Koneckonců, primárně na něj hra logicky míří.

Nátura jednohubky

Stejně jako celý Kinect, i Dance Central je maximálně přístupnou hrou, kterou zapnete, a pokud se poperete s menu (je sice rychlé, ale pro ovládání rukou nepřesné), můžete už během několika vteřin imitovat pohyby demo tanečníka na takřka kteroukoliv písničku z playlistu. To je ale zároveň i jeden z největších záporů hry – neskýtá žádnou kampaň ani žádný příběhový mód. Svými úspěchy zde můžete odemykat těžší obtížnosti, pár extra písniček a sem tam i nějaký doplněk pro vaše tanečníky či tanečnice, ale to jsou veskrze jen detaily.

Absence nějakého kampaňového „pošťouchávače“, který by vás tlačil vpřed a při tom nabízel několikaúrovňové uspokojení ze zdolání toho či onoho tance, zamrzí o to více, když se podíváte třeba na propracovanější Guitar Hero; nebo ještě lépe Rock Band, které, kdo by to byl řekl, pochází od stejných autorů jako Dance Central, tedy Harmonix. Takhle sice máte na začátku ohromné možnosti, ale dochází tudíž i k jistému přesycení a navíc chybí pořádné odměny za úspěchy, na něž jsme zvyklí odjinud.

Tancujte!

Nicméně to je tak jediná zásadní výtka, jinak je Dance Central ohromně chytlavá a velmi zábavná taneční hra. Funguje tak, že vás postaví na parket čelem k tanečníkovi, který učebnicově trsá, a vy musíte spolu s ním. Pohybující se pás karikatur napravo vám ukazuje, jaké kroky přijdou na řadu (něco jako oznamovač kostiček v Tetrisu), a vy musíte dané pohyby provést stejně jako váš vzor. Postavička v TV se tedy nevrtí jako vy, vy se musíte vrtět jako ona.

Jak již bylo řečeno, Kinect kontroluje chování celého vašeho těla a máloco vám dá zadarmo. Pokud daná sekvence tance vyžaduje pumpování pravou pěstí nad hlavou, znamená to, že nejenže musíte onou rukou samozřejmě nad hlavou pumpovat, ale i pozice zbytku vašeho těla musí korespondovat s instruktorem před vámi; má-li instruktor připaženo a nohy u sebe, musíte tak učinit i vy. Jinak špatně rozložené partie těla zablikají červeně, hra vám to neuzná a obdržíte jen zlomek bodového ohodnocení, ať už si pěstičkou pumpujete, jak chcete.

Chtěl jsem tím vypíchnout, že zatímco v Dance Dance Revolution jen dupete na šipky na podlaze, resp. v Just Dance pro Wii jen máváte ovladačem, v Dance Central pro Kinect jste konstantně zapojeni celým vaším tělem.

A není to žádná sranda! Mockrát se mi stalo, že jsem pasáž zatancoval (podle mě) správně, ale hra mi to nebrala, a ačkoliv vztekat jsem se mohl sebevíc, vždy šlo o moji chybu, protože jsem se třeba málo ohnul. Proto jsem ocenil, kterak Kinect v horním okénku promítá hráčovy reálné pohyby a on tak má porovnání s tím, co dělá a jak by to dělat měl.

Kinect však zároveň nebazíruje na každé drobnosti, resp. neumí rozpoznat každou menší nuanci, takže při složitějších rychlejších úkonech je docela tolerantní. Třeba když jsem v rámci jedné písničky měl rychle kroutit rameny s lokty ven, víceméně jsem jen mával pažemi, aby to „tak nějak“ vypadalo a Kinect mi to uznal. Z elvisovského vrtění v kolenou jsem se vymanil obdobně.

Těžké začátky

Taneční laici, jako já si máknou za každých okolností. Nicméně když jsem hru nechal ozkoušet přítelkyni, která trsá celý svůj život, i ona se musela náročné pasáže obtížných tanců učit v místním tutoriálu.

Tomu se zde říká Break It Down, a jak již název napovídá, rozseká každou písničku na několik úseků, nechá vás opakovaně vyzkoušet jeden krok za druhým a následně je spojí. Protože pokročilejší tance jsou náročnější i na nejnižší obtížnost, potěší jak možnost zpomalit čas pro podrobnější okoukání, tak přítomnost lektora, který vždy odpočítá začátek a pak radí, co dělat. Naopak ze stejného důvodu mě štvalo, že když jsem nějaký krok opakovaně nezvládal, hra na mě vyplázla červený křížek a jela dál. Stejně tak zamrzí nemožnost trénovat v rámci Break It Down jeden jediný problematický pohyb, ale musíte vždy absolvovat celou sekvenci zhruba pěti.

V tutoriálu nejenom zjistíte, jak zdolat tanec ve hře předpisově a odemknout si tak těžší obtížnost. Vy se tam ten tanec ale skutečně naučíte, a třebaže jako „dancovací Neználek“ se teď možná nechávám unášet na vlnách euforie, u drtivé většiny místních tanců si dovedu představit, že byste s jejich obtížnějšími variacemi velmi dobře obstáli normálně v klubu.

Jasně, už jen z povahy hry to můžete s partou známých roztočit v obýváku – Battle režim, kde se dva konkurenti postupně střídají, k tomu přímo vyzývá a jen přidává na zábavnosti titulu (i když multiplayer pro dva najednou by se taky hodil). Avšak to, co v rámci Dance Central předvádíte před televizí, lze bez obavy vytáhnout ven, mezi lidi skutečné. Pohybů a variací jsou tu snad stovky, a ačkoliv tance nekorespondují s kreacemi v oficiálních klipech daných písniček, na každý pád zaručují, že DC disk se vám bude v mechanice protáčet hodně dlouho.

Jinými slovy, jakožto taneční trenažér figuruje Dance Central někde úplně jinde, než Guitar Hero jakožto trenažér kytarový, který jen tak mimochodem s hraním na kytaru nemá prakticky nic společného.

Pot, hvězdičky a slang

Není proto divu, že intenzivní hraní Dance Central vás pěkně zahřeje, neřku-li dokonce zpotí, a těch pár duhových free-style foto-pauz (to se holt musí vidět, trochu šílenost), které od hry v průběhu výkonu tance dostanete, jsem vždy s oddechem uvítal. Sice tu nejsou žádná salta, stojky či breakování na zemi, ale neustálý pohyb do všech čtyř stran, kroucení pánví, mávání rukama, otáčení a poskakování dělá své. Svým Workout módem vám hra dokonce nabízí počítání spálených kalorií, což mně už ale přišlo trošku groteskní a náhražku za normální trénink bych zde přeci jen nehledal.

Jinak v Dance Central samozřejmě najdete i bodové ohodnocení vašich výkonů, které funguje jako v mnohých jiných hudebních titulech. Za dobře provedený krok získáte určitou sumu, ta se násobí při úspěšném řetězení kroků a na konci každého představení zjistíte procentuální úspěšnost trefování se do korektního stylu a obdržíte až pětihvězdičkový metál. Spolu s tím mě potěšilo, jak nenásilně a při tom efektně dává hra najevo, že se daří – tanečník se pohybuje v jakémsi zeleném šplouchajícím rybníčku, kolem něhož se točí „Flawless!“.

Obecně vypadá Dance Central k světu, tedy za předpokladu, že vám nebude vadit lehce „cartoonová“ grafika a možná až přehnaně ujeté (snad i hloupé) vzezření některých aktérů. Avšak to je vysloveně jen věc v kusu, nemluvě o tom, že jako berná mince se zde bere rozpohybování postav a animace, které jsou na všech frontách perfektní. Mimochodem, Dance Central také dobře poslouží jako výuka amerického slangu.

Povinnost pro všechny Kinecťáky

Dance Central se jednoduše povedl. V rámci žánru tanečních her se jedná o titul bezpochyby nejvíce taneční, když u něj aktivně zapojujete celé tělo. Drtivá většina tanců je navíc tuze zábavná, jsou dobře variabilní, skvěle animované a spoustu srandy si s nimi užijete nejen se známými doma, ale po naučení snad i venku v klubu. Jen škoda, že tu není nějaká plnohodnotná kampaň a že tutoriál není úplně nejpřívětivější. Ale což, to se zřejmě změní v po všech směrech vylepšeném pokračování, za jehož vznik bych dal ruku do ohně.

Plants Vs. Zombies

Rozmary prvních týdnů letošního léta se zdají být pro náš podnební pás poněkud netypické – hutný, vlhký vzduch podporovaný horkým prouděním z vnitrozemí vyvolává sice krásná a prosluněná rána, v brzkých odpoledních hodinách se ale oblačnost začne boulovat a přicházejí bouřky, mnohdy prudké, nečekané, vydatné. Milovníci rozkvetlých zahrad přitom mohou mít radost, jejich ratolesti mají jak dostatek tepla, tak i dostatek vláhy, takže se jejich kvetoucí ratolesti zářivě usmívají na širé okolí. Tedy, pokud zrovna nerostou v oblastech postižených velkou vodou, že. Využijeme oblíbený recenzentský oslí můstek a přenesme se k titulu, na nějž budeme svou pozornost obracet v následujících několika odstavcích. Plants vs Zombies, výtvor oblíbených PopCap Games, představuje nekonečné souboje zahrádkáře s nápory krvelačných zombíků. Šílené? Ano, ale co dnes není…

• Screenshoty

 

 

 

PopCap Games je společnost zaměřující se především na casual hráče, což se jim ve velké míře daří. Už jejich prvotina Bejeweled sklidila neskutečný ohlas, o čemž svědčí přes 25 milionů prodaných kopií. Uspěly i další, koncept Zumy se dnes kopíruje jak na běžícím páse, netradičně zábavné a přitom i návykové bylo i Peggle Night, jedna z aktuálních pecek od PopCapů, byť by se ne mohla jevit na první pohled strohá a nudná. A nyní přichází Plants vs Zombies, velmi, velmi, velmi netradiční tower defense hra, jíž budou mnozí nenávidět, ale valná většina hráčů si jí zamiluje a dlouho neopustí.

Kytičky ze zahrádky strýčka Pompa

Na počátku všeho se hrstka zombíků rozhodne sežrat zahradníkův mozek. Hráč, coby zahradník, se přitom musí patřičně obrnit, k čemuž využívá speciálně vyšlechtěné útočné květiny. V praxi to znamená, že zatímco z jedné strany zahrady se valí hromady nemrtvých potvor všeho druhu, na straně druhé staví hráč rostliny, jež si s nimi mají poradit. Kombinací, kterak se zeleným zubatým bestiím postavit, je přitom doslova nepřeberné množství, téměř v každé úrovni z celkových padesáti hráč obdrží semínko na novou rostlinu, která si poradí s jinou vlastností nepřítele.

Potřebujete si poradit se zombíkem s kýblem na hlavě? Zasaďte si magnetovou houbu! Blíží se nepřítel s katapultem? Zasaďte si deštníkovou květinu, jež ochrání ostatní rostlinky. Vadí vám široké proudy nepřátel a raději byste je svedli do užších šiků? Pěstujte česnek, ten přece zombíci neradi… Výběr rostlinek je velmi široký, což ale platí i o nabídce nepřátel. Před každou úrovní si tak můžete prohlédnout, které potvory se na vás chystají tentokrát, abyste se na ně řádně připravili. Do boje si totiž lze vzít pouze omezený počet sazenic, což dělá hru zajímavější, napínavější, zábavnější ale i obtížnější.

Sluníčko sem, sluníčko tam, co já s ním jen udělám

Obdobně jako v dalších tower defense titulech i zde se musí hráč vedle obrany starat také o ekonomickou stránku věci, což zde znamená pěstování rostlin produkujících sluníčka. To dovedou jednak slunečnice, jednak speciální noční houby, jednak lze ve dne sbírat sluníčka padající z nebes. Jakožto poměrně zásadní nedostatek, jenž dovede hráče v zápalu největšího boje dosti iritovat, považuji nutnost sbírat všechna sluníčka představující peníze ručně (!). Ani po dohrání kampaně se tak neotevře žádný power-up, který by tuto úmornou činnost ulehčil, a tak hráči neustále klikají sem a tam starajíce se jak o ekonomickou, tak i taktickou stránku věci.

Slunce svítí, houby spí, měsíc svítí, houby bdí

Jak jsme tvůrce chválili za nepřeberné možnosti, co se týče variací rostlin a nepřátel, tak musíme poněkud pokárat za volbu prostředí, v němž se Plants vs Zombies odehrává. Rovných deset úvodních úrovní se tak bojuje na přední zahradě, následujících deset úrovní na tom samém místě (!), pouze však v hávu noci. Další dvacítka se přesune na zadní zahradu, kde ji ozvláštní přítomnost bazénku, třetí změna nás zavede na střechu, kde už je nutné využít i květináčů. Na autorovic obranu ale nutno říct, že v nočních úrovních musí hráč vymyslet zcela odlišnou taktiku, neboť produkce sluníček není tak velká a zároveň jsou volně přístupné i houbičky, které během denních úrovní normálně spí. Všeobecně pak platí, že rozmanitost úrovní přeci jen ustoupila na pozadí obrovským variacím rostlin a zombíků.

Zasaď strom, pohlaď šneka

Padesátka úrovní po zhruba pěti minutách, to není mnoho, že? Nebyli by to ale pánové z PopCap Games, aby si pro hráče nenachystali hromadu specialitek, jež mu zpříjemní chvíle i po dohrání kampaně. Otevírá se tak nekonečná zábava v podání miniher, puzzlů, survivalů a v neposlední řadě také diváků v poslední řadě. Tedy, promiňte, také zahrádky, kde si můžete pěstovat vlastní kytičky. Ono to tak možná nevypadá, ale rozmanitost, jež se otevře právě až po dohrání padesátky úrovní kampaně, je základním stavebním kamenem celkového úspěchu Plants vs Zombies. Když přestane bavit klasické bojiště, lze si zahrát bowling, Bejewelled, vyzkoušet si plánování útoku za zombíky, pročíst si almanach s detailními a velmi vtipnými hláškami popisující základní vlastnosti květin a zombíků. A když už ani to nebaví, otevřete si zahrádku, zalijete květiny, pohladíte šneka, který sbírá mince, koupíte mu čokoládu, aby rychleji a déle běhal, koupíte hnojivo stromu moudrosti, který s každou větvičkou přidá užitečnou radu nebo peprnou hlášku … A po chviličce odreagování se opět pustíte do nekonečného víru zombie-vražedných soubojů…

Vedle úchvatné komplexnosti, jež sálá doslova z každého kroku v Plants vs Zombies, upoutá také velmi vkusné audiovizuální zpracování. Kreslené postavičky vyvolávají i po mnoha tisících vražd úsměvy na tváři, speciálně pak, když nemrtvý rolbař uhladí ledovou dráhu pro zombie-čtyřbob ála Kokosy na sněhu. Bohužel se i na takto skvělém a zábavném konceptu nalezne několik málo chybek, vedle zmiňované nutnosti sbírat ručně suroviny je to zejména rozvleklost prakticky všech úrovní, kdy hrozně dlouho trvá, než se hra dostane do pořádných obrátek, a když už se tak stane, většinou právě nastane konec úrovně.

I přes těch několik málo nedostatků představuje Plants vs Zombies jasný tip pro všechny fanoušky casual hraní. Obrníte-li se proti možná až zbytečné rozvleklosti, čeká na vás nepřeberné množství zábavy na dlouhé desítky hodin, které nebudete litovat. Brains!!!!